• 1. Bůh tvoří svět
• 2. Boží rodina
• 3. Zlé se obrací v dobré
• 4. Mojžíš
• 5. Boží lid
• 6. Boží hrdinové
• 7. Boží národ
• 8. Problémy
• 9. Žalmy a přísloví
• 10. Boží poslové

• 11. Ježíš, Boží syn
• 12. Co Ježíš říkal
  • 56. Co dělat
  • 57. Jak se modlit
  • 58. Ježíšovo podobenství
  • 59. Dobrý Samaritán
  • 60. Ztracený a nalezený
• 13. Co Ježíš dělal
• 14. Boží plán záchrany
• 15. První křesťané
• 16. Dobrá zpráva pro každého
• 17. Proti zlému
• 18. Na Boží cestě
• 19. Následování Ježíše
• 20. Navždy s Bohem

Pro průvodce

NA ZAČÁTEK: Úvod k této části Bible

Středem Ježíšova učení je Boží království (neboli vláda). V Něm toto království přišlo. Bůh je novým způsobem přítomný ve svém lidu.

Kázání na hoře (Matouš 5) je jednoduchým učením, většinou o tom, jak se chovat. Popisuje jak mají žít lidé Království a přepisuje tím nařízení Starého Zákona. Nová nařízení jsou těžší než ta stará – ale vychází z nové vnitřní motivace, ze vztahu s Tím, kterého můžeme nazývat Otče (Matouš 6:5-14), a kdo se denně stará o naše potřeby (Matouš 6:25-34). Ježíšův příklad modlitby zahrnuje chválu i prosbu, ale je zřejmé, že modlitba nejsou jen slova: musí se rozšířit i na náš život, v jehož centru má být „Náš Otec“.

Ježíš používá ve svém učení více stylů. Často používá podobenství, navenek jednoduché příběhy, které ale často mají nějaký přenesený význam, a nad kterými musí posluchači uvažovat a reagovat na ně. Na jednu stranu je vstup do Království širší než bychom čekali, ale také jak vidíme na podobenství o rozsévači v Matoušovi 13, užší než by se nám líbilo. Bitva mezi Kristem a zlým; mezi Božím Královstvím a silami zla, pokračuje i nadále.

Příběh o Samaritánovi (Lukáš 10:25-37) nás vybízí, abychom přehodnotili naše představy o tom, koho přijímáme. Bůh nehledá muže a ženy, kteří ví vždy správnou odpověď, ale hledá lidi, jejichž empatie a soucit vyústí v činy. Bůh si proto může použít jako svůj nástroj pro konání dobra i lidi opovrhované, ne jen lidi „náboženské“.

Lukáš 15 jde ještě dále a ukazuje nám příběhy, které nás nutí změnit naše názory na rozsah a povahu Boží lásky. Ukazují nám, že Boží láska je pro všechny, i pro ty, kteří nám mohou připadat jako nepřijatelní. Ježíš má srdce otevřen pro ztracené, chce je získat zpět a obnovit je, chce opravit jejich rozbité životy.

Moc Ježíšova učení vyplývala ze dvou zásadních věcí. Zaprvé uměl přizpůsobit svá slova lidem, kterým je adresoval. A zadruhé jeho život do hloubky odrážel slova, která říkal. Jeho slova a skutky byly v naprosté jednotě, neboť žil podle poselství, které hlásal.